Pramen moudrosti

Kapka po kapce vyplaví bolest.

Pramen bolesti,
v hoře starostí,
v řeku milosti,
plyne bezbřehou lítostí.

Vždyť slepému neukážeš,
hluchému nepovíš,
hloupému nedokážeš,
a s mrtvým se nespojíš.

Telefon vyzvání,
zvony na poplach,
nečiníš pokání,
jen ve skráních na povel odumírá STRACH.

Slova jak voda čistá,
protečou bahnem lží,
nohy vetknuté v kaluž bláta,
moře slz pramení v ní.

Než kapka po kapce,
cestu si proklestí,
bolestí řezavou u srdce,
tunel ten k moudrosti.

Na křídlech andělů,
cáry peří z úzkosti,
o malost rubínů démonů,
roztříští náš kaleidoskop hlouposti.