Balada samoteskná

BALADA SAMOTESKNÁ

Jako kámen na poli,
Který leží a objímá hlínu.
Vyorán. Leží a hledí do nebe.
A přemýšlí,
Jak dlouho bude moci
Upírat oči vzhůru.
Zda nebude zítra
Znovu zaorán.

Jak kámen na poli
Nemaje rukou
Nemaje nohou
Závidíc mrakům
Jejich pouť dalekou.

Jak drahý šperk
V útrobách hrobky Tutanchámonovy.
Jak hrouda zlata,
O které nikdo neví,
Která prostě jenom je.

Jak staré hyeroglify,
Kterým už dnes nikdo nerozumí.
Jako duch, jehož lidé míjí,
Procházejí skrz jeho hruď,
Kde kdysi bývalo srdce.
A ti lidé nic netuší.
---------------------------------
Jsem skála, která stojí,
I když všechno kolem
Lehne popelem v žáru ohně.

Jsem slovo, které těší,
Ucho, které poslouchá,
Srdce, které chápe.

Jsem berla, která podpírá,
Ruka, která zvedá a oprašuje.
Já vždycky jsem
A nikoho to nepřekvapuje.

Jsem vykřičník za větou,
Houslový klíč na začátku partu.
Já vždycky jsem
a nikoho to nepřekvapuje.
----------------------------------

Stát a nést je můj úděl.
Proč nikdo nevidí,
Že uvnitř leží anděl
S polámaným křídlem,
Který nemůže vzlétnout,
Nemůže uletět.
Který tu prostě jenom je…