čajnís...

skrz její rukávy províval vánek
představovala umění
schovat krásu tak
abyste ji byli schopni objevit
to vznešené tajemství úsměvu
nad sebou samým
vše pronikajícím
co představuje výtažek humoru

řekla sebevědomě
obdarovala jsem mnohé
jaké jsou tedy zásluhy mé?

žádné nemáš...

ušklíbla se
jaký je první svatý princip?

prázdnota nic svatého...

vzpurně dupla
s kým vlastně hovořím?

s nikým...

to ji trochu namíchlo
tak se odebrala na severní stranu
překročila v rákosových sandálech řeku
a v malé horské chatě
pár let koukala do zdi

pak ji přemohla únava
a když se probrala
odřízla si oční víčka
aby už nespala

z víček vyrostly dva čajovníky
a jejich listy se víčkům podobaly

jsem sběratel
takže mám zásobu
na spoustu let
když se zastavíš a ochutnáš
prastará touha zmizí
podstatou čaje je totiž umírnění

ona se ale jen potutelně usmála
pokud se příliš hluboko neponoříš...