V KRAJINĚ DOTYKŮ

V KRAJINĚ DOTYKŮ
(napsáno a věnováno Tereze)

Ve stáji koně s láskou jsi odstrojila
konvici s čajem dala na krajíček
nadílka bílá z pod mraků víček
tříští se o hroty ledových bodáků

Kamínka hřejí jak mámina peřina
v záblesku svíček dobře se usíná
pod přezkou sloty má malá Terezko
z krajiny umrzlých, proutěných vojáků

Trs rudých jeřabin utrh jsem od pasu
Hadí stříž, Jalovec, Volenku, Devětsil
pro krásu na Tvůj klín jsem tiše je položil
ne, ty mne nevidíš, pod dojmem zázraků

V tom kraji lánů a širokých plání
toulám se po venku se zmrzlou dlaní

"pane, proč jsi mne nevzbudil??
stejně vím, žes tu byl"
"nevím zda mohu...bývám už takový
...takový nesmělý"
"škoda, ten čaj nám už vyvařil
...postavím na nový!"
A je Velké pondělí...díky Bohu!