ve sféře organického bytí…

jsi prostupující
chladný vzduch v domě
když v babím létě vysadím
všechny dveře a okna
bych uslyšel pukání
a cítil mírné opojení
z pražených kaštanů

pak se vánek zklidní
a rozlehne se ticho
jako velký buben
do kterého nikdo neudeří

utišil jsem to já nebo ty?

sundala sis šaty
od těla se ti odráží světlo
slunce a pleť
v jemných záblescích
s duhovými okraji

políbil jsem tě
a zem pod tebou se pohnula
protože jí procházela tvá vlákna
do podzemí
tvé oči jsou studnami
dmoucí propastí
odmítající dospět
Vazačka a Zahrnovačka
co listuje kitáb al-kavatíbem
knihou nehybných hvězd
z uhrančivých pohledů

tiše jsi vykřikla Tiámat
a já ti stejným výkřikem odpověděl
takové je smyslné ticho
na stupnici vzájemného působení