Střepy láhví se vzkazy nářků

1.
Karty nám ukazují
podoby reality
která není nám vzdálena

s vadnoucím dechem
slabých, pozůstalých
s lednovým sněhem
pohladit smuteční rosu
ve vlasech
tvých, těch voňavých

dusot koní
truchlivé tóny
připomíná
spící krajina
pod plachtou
spletitých výčitek svědomí
jež zabloudilo mezi horami
v hořkoslaných mlhách


2.
Nikdo nemluví
vztah náš kolísavý
nese se zvolna dolů
v zubech kovu
v záři hvězd
daleko lásko letíš
mizíš, nevím kam
šeptáš, nevím proč

světle modré moře
cigaretového kouře
s perlami citů
měsíčních
ostrých štítů


3.
Splašeným přívalem
hnědavých zrn prachu
necháváš do sebe narážet
neviditelnými bytostmi


ve spárech ticha
tonou má slova
a já nemohu pomoci
a tak pouze hledím
do nebeských výšin
přemýšlím
o věčnosti člověka
přírodních krásách
korálových útesech
nedotčených dlaní vášně