Pro beránka...

Promiňte pane, že dovolím se ještě ptát
zda odpustil jste již - či zlobíte se snad

Zděsilo vás, že obdivuji to, co nebylo mi dáno
znám jenom šero, tmu tak milovat chci ráno

Omluvu přijměte za moje myšlenky a sny
teď studu mám snad koše dva, možná tři

Myšlenky poběhly jak hříbě na pastvinu
já pane přiznávám, že nesu za to vinu

Že němé měly být, že měly běžet tiše
a kopýtka měly mít přinejmenším z plyše

Běžely upřímně znalé jen ledové tříště
však bolí nesmírně, že zašlapaly příště

Suďte hladového, že po jablku vztáhl ruku
a nevěřím vám, že sám neznáte tu muku

Však dobře víte, že nedošlo tu ke zločinu
když jeden jediný letmý polibek pominu

Svou mysl nazývám teď mulou a i oslicí
proč voní k růžičkám, ať cpe se ostřicí

A nevěřte, že motýla bych uvěznila v dlani
vlaštovku vím, že neuctím zlatou klecí ani

Však zbytečná je snaha rozpustit led ledem
a odpornou chuť má i med namazaný medem

Jen na krajíci vychutnáš jeho chuť a vůně
ne nepláču jen kousek mojí duše stůně

Nepatřím k žábám co nadutě se tváří tvrdíc
že z jejich rybníka na nebe měsíc září

Suďte, že líbil se mi beránek ten u ohrady
nehněvám se, že nechtěl mě znát, zmíral by hlady