Akvadukt za bouří

.

za lásku spřaženou
za krásku.. kdesi v mlhách ztracenou

švitořím
jako akvadukt
za bouří

a láteřím
nad peřím
zmítaným
znamením
rozervaným
hloubáním

tvůj stín
omámím

snídaní
z očí do očí
jak podivně
se hloubka
v tobě rozloučí

když padá květ
když jsi vlahá
na pohled

když oběť hledá vraha
a má chuť ho svést

jak podivný to svět

z větví jabloní
se ukloní
a nabídne mi
pár cizokrajných vět

tam někde borůvčí
snaží se spolknut ret

tam ve tvé náruči
chléb voní
a krusta po něm
sténá
s chutí snít

když violu chytáš
a dráždíš její vlas
a rozehříváš stehna
padá štít

za hedvábnou oponou
číhá dech

za víčky.. co pějí o chorál
stéká se prsty po zádech

má víru žít

.