Moje potřeby

Ptala jsem se sama sebe
co je pro mne nezbytné.
Nejdřív jsem to zkusila u těla
řeklo vzduch,
když už vzduch tak raději teplý
v zimě mi drkotají zuby
vodu- raději nějak rozumně barevnou
potravu nejlíp tu mou oblíbenou…
Jsi náročné, tělo mé!

Dobře, a co dušička
/ta je dost rozmazlená/
tak se pochlub!
Ehm…slušný díl zábavy
trochu poučení
vlastně i špetka práce mi neuškodí ...
ale hlavně ne nadávky proti mně namířené
taky zákazům bych se raději vyhnula…

A co mi poví duch můj?
Víš, ta moje identita se cítí trošku provinile
tak ve výběru léků se přebírám
nevím o ničem lepším než je láska
tu jedinou volím
když už jsme u ní
dostala jsem hlad
denně velkou porci, prosím!
Vždyť brát ji i dávat
obojí je tak slastné a blahodárné…