kadlub...

seděl jsem na zápraží
u hliněného domku
s jedním bodrým mužem
kolem nás tančila nevysoká žena
pomalována dozelena
s kontrastem
rudě nalakovaných nehtů
a ovívala nás kouřem
tisu červeného
vyvolávající symboly smrti
a zároveň nesmrtelnosti duše

zeptal jsem se lehce omámen
jak vlastně vznikl člověk pane

Agaragar se usmál pod fousy
a povídá mi chlapče
zapomeň na Tamtoho
tvarující forma není stvořitelem
ale vzorcem
nejen pro to co si umíme představit
ale i pro to co si představit neumíme
tato matrice se stala naším bohem
protože jsme to
co do nás otiskla
a ne proto
že nás stvořila z ničeho
k obrazu svému
a dle podoby své

ale já jsem věřící

tvé přesvědčení se zakládá jen na víře
takže vlastně nic neznamená
je to důkaz typu jedna paní povídala
kadlub je to pravé

jsi produktem její ražby
jejím otiskem
nemůže zasahovat ve tvůj prospěch
nemůže tě potrestat
nemůže tě odměňovat
je přesně to co označuje
je to jen vzorec forma odlitek
který spojuje shluk prvků
z kterých se skládá člověk

tak jsem tam seděli
omýváni vonným dýmem
a mě napadla malá průpovídka
občas mívám za lubem
že se stanu kadlubem...