Ztroskotám ...

Nechci dál žít
a nevím kudy kam
všem hezkým vzpomínkám
schválně se vyhýbám
prsty mi bloudí
ve snech utíkám
a tak málo moci
ve svých dlaních svírám
pocit bezmoci
a zoufalství
stejně už neuhlídám
...
Nechci se loučit
tak podívej se do mých očí
nechci bejt bez tebe
tak málo k životu mi stačí
nahradil´s mi otce
kterého jsem skoro nepoznala
byls velkým mužem
v životě mém
jako jeden z mála
...
Kdy naposledy
ses na mě usmál?
tenkrát ještě
jsem si toho nevážila
kdy naposledy
se mnou ses zasnil
a já pak do srdce
pustit jsem se Tě odvážila
...
Čas je tak relativní
mezi prsty
často ho prosývám
život bez Tebe
ztratil to kouzlo
i když před ostatními
nikdy to nepřiznám
my oba
na cestu se vydáme
jenže já mezi živými
a ty směr ráj
...
Bez Tebe
nechci dál žít
bez Tebe
v životě ztroskotám
....