Za vůně pelyňku

Za vůně pelyňku
si otevírám skříňku
života svého.

Najdu v ní vzpomínky,
jak v řece kamínky,
jež ťaly do živého.

Oči už neslzí.
srdce jak od sazí,
zradami pošpiněno.


Při chutí pelyňku,
pro plnou putýnku,
život jsem vyměnil.

Bál jsem se chudoby,
neúcty, staroby,
kdo by se pozastavil.

S klapkami na očích,
sluchátky na uších,
ušel svůj určený díl.


U květu pelyňku,
věnuj mi vzpomínku,
že jsem tu s vámi byl.

Šlo mi jen o štěstí,
mít život bez bolesti,
ach, kolik toho pokazil.

Před sebou samotu,
za zády prázdnotu,
to není o čem jsem snil.


S tou vůní pelyňku,
najdeš-li studánku
s průzračnou hladinou,
kde lásky nehynou,
pověz mi o ní…


Ve stínu pelyňku,
jen pro tu vzpomínku,
snad jsem se nenarodil…