Moruší

Čas není sladkou moruší
když tělo kulhá za duší
čas není rynglí medovou
když už je mládí za vodou
a někdo bláhově a hluše
přes kaluže kluše
čas nazpět láká mašlí, krajkou
nechce se mávat bílou vlajkou

Byla vítězství, revoluce
to ještě spolu, ruku v ruce
jako dvě ojíněné švestky
a bylo mladě, bylo hezky
slíbené zítra bývá dnes
vteřiny rostou, z roků les
bloudí si duše spolu s tělem
jak spolu jít, kterým směrem?
Tělo přemlouvá k starobě duši
přikrč se ke mně, ať nám to sluší
duše zas nutí stárnoucí tělo
do toho, co už zapomnělo

Čas běží jako rozverný kluk
směje se, hopsá a je mu fuk
že člověk trpí, naříká a zoufá
on v potoce si nohy šplouchá
plakává se nad rozlitým mlékem
přijď milosrdný, pospěš s lékem
na špínu, lest a na zradu
dnes zapomnění dej mi v náhradu

Duše touží být věčným květem
nesmíří se se scvrklým světem
tiše seřezává stonky dnů
barevnou kytku drží po týdnu
plyne čas drahý, ztracený
v pěně dnů, ve dnech bez pěny
na našich zádech čas si jede
ostruhou bodá, nebo přede?

Duše, ty věčný květe jasmínu
kéž v čase s tělem žiješ ve smíru