Znová

Sen můj zmítá se ve větru,
tam někam, do nikam,
opouští svého poetu
a já bloudím teď sám.
Snad jiný ho zachytí,
do vlastních můr,
prázdno pak zacelí
přehlídka stvůr.
Beze snů spánek neznám,
přesto ho mám dost,
věnuji se věčným cestám,
do města Náměsíčnost.
Otevírají mi oči jak skalpelem,
slunečního biče šlehy,
obsypán šedým popelem
však plným něhy.
Probuzen do mnoha otázek,
kde pochybnost vrhá stín,
mlhavý noční obrázek
a já stále sním.