V DUNÁCH ÚPLŇKU

Je večer a já se rozpadám
do stinných gest do stínů gest
do mistrálů vkládám svou monstranci
zakrslý palec téměř uhelnatý pověz mi mozku
pověs mne spolu s krajinou papeže Wojtyly pověs mne
do zátylí Reichstagu
tento večer rozpadá se mi v prstech
mrzutě načichlých chemismem
neodhodlal jsem se k spánku když dosud ve mne cosi
nestráveného nabádá smírčího soudce a přitom
nenápadně kývá katu
vybělená kostra večera líbá bezmasými rty
archy podpisových vzorů
čekám nakvašeně
čepel sirotka si stýská