V modrém

Z oblohy snáší se šaty
modré jak samo nebe
hledají čistou duši, co oblékne je
loukou tančí víla
průhledně bílá
ve vánku šaty povlávají
tiše bytost oblékají

ptáci na větvích vesele švitoří
potok opodál třpyt vlnek rozčeří
rybky předvádí své triky
tančit chtěly by taky
po vodě drobná plachetnice pluje
vítr fouká do plachet z motýlích křídel
slunce září, sálá, hřeje, směje se
skřítci a hejkalové skotačí po lese

a modrá víla běží, ladně se vlní
pavoučí látka šatů dotýká se květin
jež barevně a spokojeně voní
včely sosáčky mazlí je
orchestr melodie bzučivé
stromy, šustivý listů sbor
orel plachtí nad vrcholky hor

večer přichází, víla do mechu se schoulila
modrá barva šatů s oblohou splynula
kraj ten skvostný bezstarostný
sám nad sebou v údivu
usíná.


.