CHVILKY BEZ ANDĚLA

Můj anděl sedí na zápraží
a vypráví mi, co kde zažil.
Se mnou prý nemá žádnou práci,
jen se mu občas v nebi ztrácím.

Má pravdu, někdy za úsvitu
odlétám mimo realitu,
proplouvám lehce mezi mraky,
do polí sypu vlčí máky.

Sedí tam přátelé a známí,
kteří už dávno nejsou s námi,
vidím je v klidu odpočívat,
vzpomínka tiše dohořívá.

Můj anděl strážný dobře ví,
že za branou má duše sní,
v nebeské říši není třeba,
aby mě pro ochranu hledal.

Až se zpět vrátím na Zemi,
ztracená mezi loužemi,
ukáže cestu přes překážky,
ochrání mě od jisté srážky.