Listy z minulosti, příští...

Pochybných hesel ve slovníku
nalezl jsem asi příliš málo,
a to prý ještě štěstí při mé stálo.

Kdo ví do kterých světů bych se dostal?
Ne, já jsem jen listovat přestal…

Odklonil hlavu od knih, od mouder které znám,
jako blázen by se ze mě stal.

A ostatní jen kroutí hlavou.
I přesto každý zná,
když rozum odplouvá stranou.

A pak je tu taky ON,
ten co každému z nás mandle lehkým vztekem polechtá. Ten jež chráněný je právem nejvyšším.
To ON !
Nepoznal bych nenávisti, nenarazit do něj…
Díky…
nepoznal bych sílu nenarazit do něj…
zapomněl bych nebýt JEHO,

jak její vlasy voněj.