za zenitem vzducholodí

.

V nadhlavníku
zářícího ticha
pojídáme své vášně
sníme o hvězdách

a když už milujeme tak vážně..
jako proudí vášeň z břicha
když bloudíme po cestách

zajídáni poezií
štěstím opilí

pláčou peníze
doteky si jen slíbili

v příštím věku
za zenitem vzducholodí
za mraky zítřka

přísahají
že mne ze sna už nevzbudí
že mne pohltí
jako první knížka

za zenitem nekonečna
lásku odložili
sama se teď tiše modlí
svírá v dlani ratolest

a se zbraní přes rameno
co trochu studí
vyrazili do polí
hledaje archanděla
hvězd

milujíce se na stole
dolů kane marmeláda

pod příkrovem výkřiků
sám je král
sama je dáma

jsem otrok
jako štěně
upředený
z dětských polibků

podej mi pane ruku
sevři mi mou dlaň

a chraň mne od lidských skutků
dělostřelectvem srdcí
pokrop světa stráň

v očích
a v šepotu rtů
v pramenu vlasů
v myšlenkách na svobodu

nacházím tě
jako ranní rosu
blouznivých příběhů
jako srdce kaštanů

jen tak se..
trousíš v trávě
po tisících

ráda odevzdaně
pro druhé
odkrojili jsme slepotu

.