Zoufat nemá smysl!Probuďte se!

Stále mě stíhá pocit slabosti. Úzkost. Strach z nových změn, které za pár dní nastanou. Pocit samoty a nemilovanosti.. Něco mě ale drží nad vodou. Něco mě nutí jít dál, nelitovat samu sebe a bojovat. Jsou to lidi. Lidi sami mě drží nahoře a možná i nějaká ta sebeúcta... Každý z Vás určitě mívá stavy, kdy je mu smutno. Kdy se cítí jako roztroušený kámen a má chuť to všechno skočit, cítí slzy na tváři, ale nezná jejich původ...
Pokaždé, když mě samotnou něco takového zastihne, mám chuť si dát pořádnou facku! Proč? Protože je to ubohé!! Trápí mě věty typu: nikoho nemám, jsem sama. Nebo: nejsem k ničemu..
Nesnáším to. Pokaždé když se mi jen v mysli mihne myšlenka na tyhle věty a na to, že je to možná pravda, okamžitě to zavrhnu. A znovu je tu ta otázka.. Proč? Proč se tomu prostě nepoddám? ... Protože je milión lidí, kteří jsou na tom ještě hůře.
Protože Tebe trápí tvé vlastní pocity, kde převládá velká Sebelítost, ale ostatní lidé, mají jiné, OPRAVDOVÉ problémy. Ostatní jsou na tom párkrát mnohem hůře.. Snáší věci, které si ty, ani nedokážeš představit.. Zatímco ty tu pláčeš nad vlastní blbostí, místo toho aby ses stále zdokonalovala, někdo pláče pro to, že mu umřel příbuzný..
Není to zvláštní? Na jedné straně republiky se dívka zabila jen kvůli tomu, že ji podvedl její kluk. Už nechtěla žít! Na druhé straně republiky, zabily dva opilí chuligáni dívku. Ona chtěla žít!
Je to nespravedlivé, nemyslíte? Někdo si jen tak vezme život, protože zrovna v tu chvíli cítí obrovský žal. Někdo by za ten život, kterého se další dobrovolně vzdává, dal cokoliv..
Život je dar od boha.Musíme si uvědomit, že všude musí být nějaká rovnováha. Každý by chtěl zažívat jen ty dobré věci. Radost. Štěstí. Lásku bez překážek. Žádné potíže.. Jenže všechno by takhle bylo moc snadné, nemyslíte? A hlavně.. by v tom žádná rovnováha nebyla. Pro dobré věci, si musíme vytrpět ty špatné okamžiky. Musíme jít dál i když klopýtáme. Naše snaha nikdy nezůstane bez povšimnutí. Vždycky se nám to vrátí.. Když se pak ty špatné okamžiky překonají a vy bez dechu a znavení dojdete tam, kam jste si přály, řeknete si "konečně!" A poznáte, že to za to stálo! Chce to jen motivaci,pevnou vůli a HLAVNĚ chuť žít a přijímat život takový jaký je. Neplakat pro blbosti, protože to je slabost! Užívat všeho, co máme, protože ne každý ma tu možnost..
"Jdu ulicí. Vidím špinavý dům, který nebyl čerstvě natřen už takových 40 let.Okolo něj jsou poházené odpadky. Okna jsou rozbitá a dveře na půl vyrvané z pantů. "Bože můj, vyrvěte mi oči, to je hnus" Říkám si. Vedle sebe najednou vidím zvláštního pána ve slunečních brýlích se slepeckou holí. Když ho spatřím, uvědomím si jaký mám dar. On nevidí. Nevidí ty krásné věci kolem. Pro něj by bylo snem vidět tento dům. Dům na který já se nemohu ani podívat, protože je mým očím odporný, by on viděl velmi rád. Zavřu oči. Chci zabránit slzám lítosti aby vyplavaly na povrch. Když oči otvírám, vidím dům, který by potřeboval natřít a spravit okna, ale vnímám i jeho krásu. Majestátně působící oblouky nad okny nebo menší zahrádku s plevelem, které jsem si vůbec nevšimla a která by působila nádherně s tímto domem, kdyby se vše zrenovovalo... Mé oči, jako by viděly vše jasnějši a srdce to přijímalo snáz.."
Pamatujte. Život je krásný.. Netrpte kvůli blbostem. Užívejte života a buďte ŠTASTNÍ!!