Myšlenky jak domy zpustlé

Stojí si mrakodrap
pyšně své sluneční panely
k nebi nastavuje
břicho plné lidí, věcí
nálad veselých i smutných
osamělých životů i velikých rodin
nekonečných hovorů a hudby

nehnutě stojím i já, naivně nastavujíc tváře slunci.

Kolem se unaveně táhne čtyřproudá silnice se svými plechovkami
jak čtyřkolí barevní brouci s rozsvícenýma očima
a v oblacích s hukotem letí obrovský železný pták
nadějně ve slunci se třpytící

jak má hlava, co ztrácím ji často ve výšinách svých představ
zrovna dnes hledám stopu lepších myšlenek.

Je to podivné
najednou: cvak…
přepnuto do jiné dimenze či času?

Kam oko dohlédne, jen bažiny, tak blízko podivného pralesa
kde cesta stromovím vysekána kýmsi kamsi vedoucí do útrob džungle
v duchnách temných mraků v mlze přehoustlé
mizí nenávratně potlučená křídla zmatených ptáků
kroužících nad zpustlými domky zarostlými v divokých rostlinách
dávno již mají břicha prázdná, vyhřezlá, lidmi i věcmi opuštěná
rádoby ohrada z ostnatých drátů už nikoho před nikým nechrání
zbytečná překážka pro zdivočelou zmutovanou zvěř
rozsáhlá pustina vyrušená z ponurého rozjímání
skřehotem posledních neviditelných bytostí

stojím na cestě a čekám
kam mne zavede, zda na rozcestí, co za ním bude, zatáčka, neb možná povede i rovně?

Netuším, nejspíš je už na všechno pozdě…

cvak…
přepnuto do jiné dimenze či času?



.

http://www.youtube.com/watch?v=NmyWeOvF_Sg

.