Večernice Temnoty

Má Večernice, dobrou noc,
já ukojil už Hlad svůj,
zmatená jak Slepá děvka,
co přišla o svoje tělo,
taková jsi ty
a Já jsem nepodstatné nic
rozpínajíc se
jak mrtvá Růže na stole,
kterou sis nevzala,
utichaje
jak poslední valčík,
když na Taneční jsi nepřišla,
Desetkrát
jsem o tobě psal,
žádal chvíli s tebou
a ty přehlížejíc mě
jak Jaro se smutnýma očima
ses tolikrát Znovuzrodila,
abys mohla pokaždé
započít krmení,
Žranici na mé duši.