smrtimé2

Ať každý kousek štěstí
schová si pod kabát
je lístkem z ratolesti
fotkou odřenou,
duhovkou z dětství v pěsti
sevřenou,
z věštírny pod náměstím
větou vyřčenou.
Já jsem to nikdy ,,nestich´´
volám si s ozvěnou
zkouším to chlastem přebít
neplatím za to kredit,
jen plachtím tmou,
jak s křídly myši
a v mojí říši
už nikdy nezhasnou!
Ta tma je neustálá
a sálá jako žár
z letových čar
splétám jen pavučiny
a slzy z pod peřiny
tekou...
bývají řekou,
co šumí
mluví
a lesy i luhy
jsou nasáklé krví
..mou.
-----------------------------------------

Motám se do pletiva
poutám se s kovadlinou
den co den skáču z mostů
v hlavě mi hraje tklivá
víkendy nepohřbívaj
lak rakve nad hoblinou
v debatě o svém postu
... zas na mne zapomenou!
------------------------------------------------------

Mrazáky márnic
netaktnost tikotu
a neosobnost igelitů
v svitu zelenkava...
Počítám levá pravá
i palce s visačkou,
jak stejný jsou
tu v řadách
myslitel s hlupákem
boháč s nuzákem
křoví či herec známé role
všichni tu zadky holé
jsem pan smrt...
Vole!
--------------------------------------------

Copak může umřít, když nemá komu?
(Hrubín Fanda)