JE MI Z TOHO STRAŠNĚ SMUTNO

Narodila se čtyřčata
v zemi sužované válkou …
Kde se muži chovají jak zvířata,
krvavé ruce utírají krajkou…

V době chvilkového příměří
se všichni čtyři vydrápali z lůna,
oči jak trnky a tělíčka jak pápěří,
inkubátor něžně osvětluje luna.

Jak dlouho budou moci v klidu spát?
Než máma řekne, že už nemá sílu,
není co jíst a přestala se smát,
táta si kdesi upevňuje víru.

Tam, mezi domy bez oken,
čeká je život těžký jako kámen,
holčička se stane otrokem
a malým klukům puška padá z ramen…

Nechápu jak doktor může říci:
„Narodili se tři další bojovníci „