Žebřík do troposféry / Konejšení Hurikánu

Ty požitkářská
nakrucující se pod pěnovými vrcholky
vítr roznáší jemný sprej po Tvých tvářích
osvěžení uvolňované do atmosféry

nadšení jako bys čekala na první krystal sněhu
a dechem jej vysvobodila z hexagonální mřížky
líbezná amnestie

Poté osedláš mořský stratocumulus
v prvním oblačném patře do něj práskneš jako do koní
vytáhne Tě nad vrcholky ostrova blaženosti
vytvarován do peřinovité podoby

nedaleko ucítíš probouzející se Hurikán
oběhneš spirálu po pásech deště směrem k oku
ukonejšíš jej a uspíš, sni, drahý...

S košíkem kráčíš ke Korálovému útesu k mělkým vodám
sbíráš raněné a vracíš vyléčené
zpátky domů, do slunečního svitu a jejich unikátního
celku

jednou jsi nalezla i na břeh vyvrženou hvězdici
jež se Ti zželelo

Den zakončíš koupelí v hlubokém kráteru naplněném
srážkovou vodou, jezero s historií jemuž předcházela
masivní erupce

se štětcem si přitom maluješ, co vidíš na obloze
pak Tě napadnou první příčky žebříku do troposféry
kde nabereš nových sil