Klavírista

Prsty mu po klapkách…
Běhají.
Slzy mu po kapkách…
Tečou.
Tomu,
co děti slyší z otevřeného okna,
ani cynici neutečou.
Ta rajská hudba,
která se tu line,
přiměje člověka k obnažení duše.
A klavírista,
co stále jenom hraje,
mezitím uniká mu skutečný svět,
neví,
že největší krásy ztráceje,
přestože všechny noty zná nazpaměť.
V tom širém světě,
hodiny se vlečou,
(a Dalího hodiny tečou a tečou,)
klavírista hraje,
duši už nemá.
Ta zůstala na rozdíl od hudby němá.