Naděje
...
» autor: MaPi |
Zase tu o polednách stáli žatci,
jak strážci v Akkonu.
Slunce se válelo po pastvinách,
léto přidávalo polena do kamen,
brodily jsme se v potu.
A žatci, jak armády v Ardenách kosily.
Bělavé košile jim zpívaly píseň o síle,
o moudrosti věků.
Nikdo nevystřelil, neumíralo se.
To léto se život stával nekonečným.
A někde na cestě, tam v dáli,
čekala Naděje na Lásku.
jak strážci v Akkonu.
Slunce se válelo po pastvinách,
léto přidávalo polena do kamen,
brodily jsme se v potu.
A žatci, jak armády v Ardenách kosily.
Bělavé košile jim zpívaly píseň o síle,
o moudrosti věků.
Nikdo nevystřelil, neumíralo se.
To léto se život stával nekonečným.
A někde na cestě, tam v dáli,
čekala Naděje na Lásku.
Tipů: 12
» 24.07.14
» komentářů: 8
» čteno: 578(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 25.07.2014 - 05:43
krizekkk
ST
» 25.07.2014 - 19:29
naděje umírá poslední, však vždy setnuta v pase, zdá se.... povedená ;) Nejsi od Žatce?
CJ
CJ
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Promarněná | Následující: Judr.Věčnost