Opatrně kroky odešli

Stihlas uniknout podzimu
odlétnout
navždy s posledními krkavci
nezanechat
vzkazy na kůře stromů
zmizely se smyšlenými světy

v průvodu mezitím dohrála
působivá melodie kytar
ta tvá líbivá, jak ses smála
naše živá, bijící srdce
změnila tvar, spálil je žár

symbol lásky
padl ztěžka do hrobu
spolu s modrásky
otiskly svá křídla
do hřitovního sloupu

ze zbylého popela ztvořila anděla
dáma v černém hávu
duše i tvář se smutkem chvěla
pro marnou slávu

sfoukla svíčku s růžencem
napsala verš plný žalu
schoulit se
a být pouhým prstencem
svého Osudu
NAPOŘÁD

nikým nespatřena
rozpila se jak rosa
v prašném, zimním kalu
za městem
ukolébavka usnula v trávě
a kruh uzavřel šepot
vzdálených, vyjících vlků