Vsechno jednou skončí

Nastal čas, byť jen okamžik, nad kterým havran slzy roní.
Hleď, do vzdálených koutů krásy, ohnivá smrt tam zvoní.
Ti co vám věřili, proklínaje Vás, ve změti zoufalství a strachu.
Váš život, domov, nechť upadne v popelavém prachu.

Jenž vy kněžky, neviňte nevinne, brána klekla!
To vy samy jste uzavřely cestu, z hořícího pekla!
Vy neprokoukli jste naší lest.
Ohňem stíhá vás krutý trest!

Teď velekněžko, moci pouze příhlížeti, vnímej smrt,žár, utrpení.
Pykej za své činy, zpytuj svou hloupost, upadni v zapomnění..
Vy, ritualem jste zmařily jejich šance na útěk, nechť vaše srdce puká.
ONI, nenáviděti vaše činy, proživajíce smrtelná muka!

Jen hleď kněžko! Pohlédni na své panství.
Křik.pláč.smrt.utrpeni. zoufalstvi..
Slyš kněžko, tvé nenaplněné tužby právě končí.
Neváhej, tvé zlomené srdce se s domovem loučí.


Mrtvé tělo, utichá.
V prachu leží, nedýchá.
Kněžko, kněžko, tímto dnem.
Se po akademii slehla zem...