PRO VÁS CO VÁM JEŠTĚ NENÍ DVACET LET. . . . .

Ležel tam opuštěný
Nepovšimnutý
(promiň Karle Plíhale)
Starý Mladý svět

Kdo nám dnes uvěří
Jak dokázaly jsme se hádat
Kdo je lepší
Karel nebo Walda
Nebo Vašek Neckářů

Stavěly jsme v akci Zet
Stavby mládeže
A věřily, že budujeme lepší svět

Báli se vlastního strachu
A pozvedali ruce
A jak plyšový kývací pes
Kývaly
Ano, Ano, Ano

Říkali jsme soudružko
A soudruzi dbali o náš svět
A každý měl pravdu
Do školy
Do práce
Domů
A mezi kamarády
Kterým jsme věřily
A jedna pravda
Byla lží druhé pravdy

Létali jsme ke hvězdám
A žasly jak je velký svět
Když na ostnatých drátech
Zasychala naše krev

Mávaly jsme tribunám
A hledali bratříčka který by nám otevřel vrátka
Dřív než veličenstvo kat zlomí nám vaz
Snad už ze zvyku necítily vlastní smrad

Tak listuji tím starým časopisem
A musím se ptát
Co bylo tenkrát špatně
A kdo měl se vlastně bát
Když chtěl s námi budovat stát

Tak učily nás nenávidět
Jevtušenka a Krylova
A to dobré co v nás ještě zbylo
A hlavou kývat Ano, Ano, Ano

A byla to noc velmi dlouhá
Nevěřili jsme
Že jednou přijde ráno
A bude jiný svět. . . . .

Tak zapalujeme ohně
A rveme se o popel
S hlavou pošpiněnou
Snažíme se
Zapomenout na vlastní zbabělost

Tak soudíte nás a je vám stěží dvacet let
A nikdy nepochopíte náš strach
A pohrdáte s námi
A je to stejný teď
Nebo před sto lety

Milovaly jsme
A chtěli žít
Bez válek
Zbytečných hrdinství
Pěšáci vaší budoucnosti
To naše krev zasychá zapomenutá
Na ostnatých drátech

To pro vás mávali jsme
Směrem k tribunám
To pro vás
Ukrytí za vlastní strach
Snažili se nezapomenout
Co je to Pravda a Čest

Tak nás tu máte
A suďte nás za to
Že nás máte. . .