Ztracená jména

Vyšlapat cestu v bodláčí, v krajiny dávných příběhů,
kde špatní lidé dělají,
co moudří dělat nemohou.

Projít se spolu po pláži, když snům už nikdo nevěří,
do písmen schovat příběhy,
co vyprávějí rybáři.

Je černá noc a tiché vlnky, jak dávná dívčí setkání,
jak žluté prsty z cigarety,
když hladina se naklání.

Ztracená jména pod křídly racků, na Tebe lásko vzpomínám,
když svojí bárku (zrezlou duši),
složit chci k Tobě do klína.

Korálky sítí, zlaté rybky a černočerná obloha,
nebeský klavír píseň roní
a z lásky
... pouhá ozvěna.