Jižní kříž
...
» autor: MaPi |
Zase mě kousek života přeběhl přes cestu,
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.
Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.
Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.
Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
od severu se polární záře tlačila na jižní kříž,
a lodě, mé lodě natáhly plachty, jak umějí jen rackové,
nebylo kam utéci.
Bouře přicházela a ticho jí bylo bratrem,
v očích mých mužů panenky hrály kostky se strachem,
to ticho, dělalo z námořníků děti,
zůstaly jen stíny.
Vydali jsme se na moře plout a našli v něm věčné přátelství,
bylo léto horké i pro oceán a zbývaly jen chvíle,
to ticho začalo z mužů rvát údy,
vzalo si nás všechny.
Jen dubový kříž z lodi směřoval dál k jihu,
jako zrcadlo toho na nebesích.
Tipů: 4
» 11.07.14
» komentářů: 2
» čteno: 556(7)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: U dobré naděje | Následující: Korálky