Ve starých kamnech handlíř sazí když oheň dáš mu zimu srazí

Trůn ve stylu Richarda Lví srdce bez hřejivosti
(to vyvýšené místo je jinde)

Otahaná truhla s patinou rezu
pokaňkovaná vzpomínkami, kde by mohl hrát prach na harmoniku
vícevrstvou píseň, mohl by být klobouk s pamětí,
pamatující si všechny dny ulité ze slunce, i strašáky v bouři

Prezidentský stůl - těžký, masivní, elegantní - orel bělohlavý.
Však neřeknou už, zpívej, zahraj, všechny ty kdysi u něj hlavy
skloněné

možná nad lejstry, možná nad mamonem

Zvířata koutů pevně zakousnuté do tmy, co se převaluje jako mršina
opírající se o jizvy ve dřevě

Hodiny odměřující čas stigmat

Kerberos zametá ocasem místo koštěte
Ve starých kamnech handlíř sazí
když oheň dáš mu zimu srazí

v podlaze gejzír červotočů

blikání petrolejek co spouští světelné divadlo
na pavouka utkaného ze tmy a hvězd s nekonečným počtem končetin

roští vzpomínek zachrastilo jak vlasy čarodějnice z kamenů Petrových

lodě stažené ze svých kůží/plachet

pár botek a la stará móda
kde starý švec ti ruku podá
od smoly

Moře smutku, lihu, deštík drobných radostí utopený v harmonikářské písni