POD VIADUKTEM

Pod viaduktem tklivě hrává
na heligonku vleklá sóla
a nesečená slehlá tráva
svou útulností hosty svolá.
V ní beruška se začervená,
hopsavý koník hlavu skloní,
když zpěvem děva zanícená
utiší zvonky asynchronní.

Pod viaduktem zvoní stáda
do dechu měchů chromatiky,
i honák ovcí v úžas padá
za harmonické rétoriky.
Utrousí dva tři cukrbliky
ve směru k zarmouceným očím,
rád by jí zdobil tvář dolíky,
želbohu netuší, kterak a čím.

Když šero u pilířů bují,
tak posluchačstvo bere roha,
sněm netopýrů sviští slují -
za vraty půlnoc dlouhonohá.
Lokálka nad hlavami sténá,
se sovou zaráz táhle houkla
a muzikantka v kupce sena
usíná vsedě rosou zmoklá.

Až ranní ptáče z mlází zvolá,
že je čas vhodný na patosy,
děvečka probuzená zpola
si s harmonikou poklábosí.