Příběh o ničem

» autorka: Gee20
Povím vám příběh.
stalo se to dávno.
Ovšem ne tak dávno,
jak bych možná chtěla.
To, na co jsem zapomněla,
skrývají uschlých květin těla.
Někde hluboko pod zemí,
začátek zvony rozezní…
…………………………
V kapitole úplně první,
vyrostla jsem mezi šachtami.
Tam, kde se ale i raduje a zpívá,
místo tance s ledovými sochami.
Byly to časy,
věnečků z květin,
co ale rychle uvadnou,
stejně tak rychle,
jako dítě roste.
a všechny hvězdy jednou zapadnou.
…………………………
Jako ty hvězdy,
zářilo mládí,
jako ty hvězdy,
s podivíny boje svádím.
Vysvětlíte mi někdo ale,
proč čas tak neúprosně běží?
Ještě včera tu stál kostel,
se starou vyhlídkovou věží.
Jen jsem z ní stačila pohlédnout,
mám pocit, že je zase večer.
A já musím ulehnout.
…………………………
Pojďme spolu zpívat a tančit,
radovat se do těch černých krajů!
Vždyť už je zase ráno!
A já jako víno zraju…
Pojďme spolu povídat příběh,
třeba vůbec o ničem.
Hlavní je však,
že bude vždy,
zakořeněn v srdci mém.
Tipů: 11
» 04.07.14
» komentářů: 3
» čteno: 531(14)
» posláno: 0


» 04.07.2014 - 18:25
pěkný příběh....ST
» 02.09.2014 - 21:22
Je to k zamyšlení...
ST
» 22.08.2017 - 21:15
ST*

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Starý deštník | Následující: Přes osm tisíc dní

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.