Byl to promarněný čas?!
..člověk občas bilancuje a přemýšlí o svém životě...
» autorka: svetlana astachova |
Ty, marnotratník
obdarován blahy,
jsi trápil tělo,
promarnil své dny.
Teď stojíš unaven a nahý
u hranice noční tmy
a prosíš,
jak nikdy jsi neprosil
pro život pozemský
alespoň ještě chvíli žít.
Pro tebe teď toužebnější
nežli rozkoš ženy,
je vnitřní síla snění,
radostné opojení
ze zbásňování snů.
obdarován blahy,
jsi trápil tělo,
promarnil své dny.
Teď stojíš unaven a nahý
u hranice noční tmy
a prosíš,
jak nikdy jsi neprosil
pro život pozemský
alespoň ještě chvíli žít.
Pro tebe teď toužebnější
nežli rozkoš ženy,
je vnitřní síla snění,
radostné opojení
ze zbásňování snů.
Tipů: 22
» 02.07.14
» komentářů: 10
» čteno: 727(22)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.07.2014 - 13:59
I o tom je život. Však dobrodružstvím vnitřních cest vždy můžeme se nechat vést.
Maxim Kravčuk se v ranných počátcích své filosoficko/vědecké kariéry věnoval bezdomovectví a usoudil, že bezdomovcem není ten, kdo ztratil domov, nýbrž ten, kdo ztatil duši. Lhostejno, kterému čertu ji věnoval. To je teorie, ovšem. Víme, že to byl jen suchý akademik.
Maxim Kravčuk se v ranných počátcích své filosoficko/vědecké kariéry věnoval bezdomovectví a usoudil, že bezdomovcem není ten, kdo ztratil domov, nýbrž ten, kdo ztatil duši. Lhostejno, kterému čertu ji věnoval. To je teorie, ovšem. Víme, že to byl jen suchý akademik.
» 03.07.2014 - 17:12
Ničeho nelituj. A nakonec na stáří je hezké mít nějakého koníčka. A k básnění stačí trocha snění a fantazie.Aspoň tak to chápu. Líbí.ST:))
» 04.07.2014 - 19:37
Čas už se nevrátí, ale proč nedělat obojí? Zbásněné sny se dají ještě splnit... jen chtít... ;-)
ST
ST
» 07.07.2014 - 09:49
sailorr: Lota: Lilith: la loba: Kajuta: jitka.svobodova: Bára: Děkuji všem za milé komentáře. Zase po delší době jsem tady.Jsem workoholik, takže sice relaxuji, ale prací na zahradě a na mém "malém" domečku. A taky příroda a plavání a návštěvy....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jen na chvilku se zastavit... | Následující: Již nebojím se ničeho