Pomíjivost

Život je konečný, práce však není,
kdos padnul únavou, v popel tě změní.
Však nevěs hlavu svou, nezoufej v strachu,
vždyť dávno řekli ti, že spočineš v prachu.

Den za dnem míjejí, toť koloběh žití,
on člověka polapí, sváže ho sítí.
Pak pracuje v kovárnách, či na stavbě v ruchu,
a dýchá prach z popela, zas čerstvého vzduchu.

Vždyť spoustu staletí, tak je to dáno,
čímž je to jistotou, jak po noci ráno,
že aby pár desítek si jak v ráji žilo,
jiných lidí tisíce vytváří dílo...

Však tíseň se rozplyne, únava zmizí,
když sobě nalezneš přátelství ryzí,
a víc-li přátel máš a nejen v práci,
tím více radosti se do žití vrací.

Pak vzpomínat nebudeš na život starý,
a přijdou nové dny, jenž budou ti dary,
když pravdu svou uchováš, v přátele víru,
pak žít budeš v radosti, klidu a míru.

I tvůj život pohasne, to nebude jiné,
a další tě zastoupí až času kus mine,
pak jedinou je otázkou - zdas srdce měl čisté,
a svět či jsi učinil krásnějším místem...