láskoviny LXIV

Z cév...
jen chvilku na rukáv
si slzy lijem a ze záclon
se jako z trav
rozvlní láska .
A v brečení
do tůní noci
v peřinách
bez pomoci
/ ukázka
možných sebevražd.
Krev...
po pádech polykám
a má to chuti pelyňku
a bolí mne to tolika,
jako když na rynku
bičuje pranýř Nemesis
Tohle si hochu neměl číst!
Šev...
A vše kolem duše
zašité
prý čas odvane
tam někam k údolí
myslím....
že nikoli.
---------------------------------------------------------

Léta Tě skládám
uvnitř lahve,
jak dávné koráby
abych Tě ránem
s křehkým ráhnem
měl jenom pro sebe
a na nábřeží Vltavy
položil v písčinu
inu jsem přece jenom
muž činu ;-)
--------------------------------------

Toužím
povědět loužím
po dešti,
jak vzalo mne to do kleští!
Jak láska souží
a divný hry si se mnou hrá!
Jenže v těch loužích
jsem zase já
a odraz slunce
v noci luny
a když je vítr
tak i vlny
co taky touží
místo louží
po mořích.
-------------------------------------------------

Broukám ti do vlasů
falešným tónem
Ty ráda by ses vdala!
Jsem slonem,
co utekl stádu Hanibala
a šlape v šálcích z Míšence
chobotem slzí
slzy jak míče,
chce se ti křičet
Tak chvíli stůj!
Cožpak já můžu
za své činy?
Poslouchám hlasy divočiny......
----------------------------------------------

Když hladíš
je to Zen
chci býti Tebou vyhlazen
do hladka
jako hlava Mládka!
--------------------------------------------

Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká.
(Tonda S- Exupéry)