Vrahova zpověď

Úzkostí trpí
dívá se z okna
a vidí
déšť na okraji měst
cítí, že andělé se zlobí
na jeho špatné činy
nikomu by ( ne )ublížil
dotkl se dívčích zad

možná, že dlaně
dosáhly by dále
než jen k pasu
podle vnitřních hlasů
snadno pozná její poddajnost, uvolněnost

v té hodině pozdní
dívka si rozepíná
první knoflík u košile
těká pohledem v prázdné chodbě
to když snaží se naslouchat nebezpečí
s opatrností vychází z doupěte
přes nepřízeň počasí
chystá jedinečné momenty
v koňské kůži zabalen ostrý nástroj
pro zpracování srdce z hedvábí

v dívčím pokoji ztěžka proniká
do jejích úmyslů
a ona se cítí mile
usmívá se ospalostí
nepříznivá, dusící nálada
přinutila konat zlo

dívka v tenkých šatech
až příliš věřila cizímu
jenž stál u dveří
snad ještě s podivnějším výrazem
než-li na počátku

za úplňku stihl roztrhat korále oběti
užít si pravé slasti vášně při mučení
v tmavém, chladném pokoji
zaslechl kostelní zvony znít
a s nimi vyjít hříšníky v kápích
krví potříšněni, kalichem před sebou
rozhodli se zas bloudit v ulicích

otevřenými okny vlétli do místnosti
tito zatracení havrani vzali
nově zrozeného vraha, hříšníka

a odšli do zarostlých polí
se svěcenou vodou
popravovali
sami sebe navzájem
za úsvitu