Za víky rakviček

Slunce zlaté
nebe modré
vyměním paletu
Slunce divné
nebe sjeté
hned jiný svět je tu.

Železné hrady
tympánů řady
na souši lodě
kamenné stromy
co mají struny
na svobodě.

Viselec na padáku
a svíčka na majáku
než zhasnu se sama v sobě
lehce otočím se v hrobě.

Štětec v barvu smočím
na plátno líně plácnu
údivem nad sebou žasnu
smělou abstrakci tvořím.

Oči mám pevně zavřené
těžknou jak ořasená víka malých rakviček
panenky v nich pohřbené
a do tmy jejich dna promítám si ten podivný svět
a žasnu a bloumám a couvám a…

co vidím?

To namaluji naposled.



.