Opuštění bez návratů

Jak prach ze stuh se drolí
dráty z perel rezaví
nicotě narůstají drápy
krásná chvíle
ta kouzelná...zaniká příliš rychle
na to, abych ještě stihl ti říct
sbohem, naposledy obejmout
pohladit tvář jemnou, nezjizvenou

smutek do elips se choulil
když duše zkázu
předčasného zrodu tušila
společná noc poslední bouřila

zakotvená na dně
nechalas svoje polibky odeplout
nečekáš na návrat náhod

rozhodnutí padlo v bitvě nervů
se vzpomínkou připnutou na tělo
opustil jeden druhého
bránu čekání na lásku uzavřeli jsme
s východem světla šedi
rty přestali šeptat lechtivá slova
a zrodil se
jeden z tisíců
zářezů lítosti v hlavě
jedna ze stovek
jizev na srdci vztahu

mlha zalila naši mysl
jména přátel sežehl blesk
z dosud neposkvrněného nebe

zmizeli jsme od sebe
i přesto, že kdesi v představách
stále žijeme, píšeme si vzkazy
které nikdo jiný nerozluští