Peklo

Sedím,
smutně hledím,
oči jiskří slzami,
které pak na prsa padají.

Víčka, obklopená řasami, tikají,
ruce ve tmě Tě hledají,
srdce plno tajemství skrývá,
mám pocit, že se někdo dívá.

Mé tělo se dechem mým zvedá,
opona dolů na mě padá,
připadám si sobě tak cizí,
už nečekám až ta temnota zmizí.

O svobodu silně usiluji,
kolem mě mouchy poletují,
hledám místo odpočinku,
nesmím promarnit ani chvilku.

Modlím se, ať už to skončí,
v hlavě mé neznámé hlasy ječí,
ani utíkat nemohu,
tak sedím schoulená v rohu.

Křičím, ale žádný hlas nevydávám,
těžce tohle zvládám,
ze strachu a zlosti blázním,
říkám si, že se vzdát nesmím.

Ruce se mi chvějí,
a já z celého svého srdce si přeji:
Bolest, ustaň, táhni, temnoto,
přijď už, pohodo!