Tonička na bále v r. 1929
tak trochu staromódní řečí psáno... inspirováno příběhem z časopisu z r. 1929, někdy mám náladu na staromódno, když už jsem unavená současností... a ty časopisy jsou plné nostalgie a krásných obrázků... :-)
» autorka: Lilith |
Dle křestního listu
bylo jí dvacet let.
Úzké tváře i ramínka
vypadala na šestnáct.
Ale chtěla býti dospělou
a dle svých snů žíti
dobrodružně jako kinohvězdy.
A toužila po maškarním plese
by vyplnil jedno přání
jejího roztouženého srdéčka
s maharadžou tančiti chtěla by tango.
„Půjdeme Toničko“, řekla maminka
„pro krásné vzpomínky na své mládí“
a hledaly v módním žurnálu
něco obdivuhodného pro první karneval.
Jen zázrakem ušily svůj nádherný kostym
nadýchaný tisíci lehkými stehy
a oblékla se do novosti zářivých věcí.
Vešla do sálu, oči se otvírají a šíří
ulekla se toho pohledu ubohosti
špinavých ukouřených stěn s nevkusným papírovým zdobením
a nevšímavých mužských očí.
Tonička seděla vedle zamlklé maminky
jako šedivý obláček na bouřkovém nebi.
Zoufalé oči chvílemi se rozkoukaly sálem a hledaly bílého maharadžu.
Teprve o půlnoci uklonil se před Toničkou
toreador v utahaném propoceném sametovém kostymu
a klopýtavě se s ní motal v reji.
Po půlnoci se sál zdál větší, studenější a prázdnější.
S oněmělými ústy odcházely s ostatními
a doma, když lesklé, stříbrné šatečky ležely smutně na židli
a na zemi se blyštily přetrhnuté perličky
dívala se Tonička do svého lživého zrcátka a plakala
že všechny iluze jí ten karneval vzal.
.
cestou
.
bylo jí dvacet let.
Úzké tváře i ramínka
vypadala na šestnáct.
Ale chtěla býti dospělou
a dle svých snů žíti
dobrodružně jako kinohvězdy.
A toužila po maškarním plese
by vyplnil jedno přání
jejího roztouženého srdéčka
s maharadžou tančiti chtěla by tango.
„Půjdeme Toničko“, řekla maminka
„pro krásné vzpomínky na své mládí“
a hledaly v módním žurnálu
něco obdivuhodného pro první karneval.
Jen zázrakem ušily svůj nádherný kostym
nadýchaný tisíci lehkými stehy
a oblékla se do novosti zářivých věcí.
Vešla do sálu, oči se otvírají a šíří
ulekla se toho pohledu ubohosti
špinavých ukouřených stěn s nevkusným papírovým zdobením
a nevšímavých mužských očí.
Tonička seděla vedle zamlklé maminky
jako šedivý obláček na bouřkovém nebi.
Zoufalé oči chvílemi se rozkoukaly sálem a hledaly bílého maharadžu.
Teprve o půlnoci uklonil se před Toničkou
toreador v utahaném propoceném sametovém kostymu
a klopýtavě se s ní motal v reji.
Po půlnoci se sál zdál větší, studenější a prázdnější.
S oněmělými ústy odcházely s ostatními
a doma, když lesklé, stříbrné šatečky ležely smutně na židli
a na zemi se blyštily přetrhnuté perličky
dívala se Tonička do svého lživého zrcátka a plakala
že všechny iluze jí ten karneval vzal.
.
cestou
.
Tipů: 17
» 13.06.14
» komentářů: 16
» čteno: 682(16)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Excelence na útěku
» 13.06.2014 - 20:02
krizekkk
Co Ty všecko nespíchneš... :)
» 13.06.2014 - 21:06
skoro jsem čekala happy end tak už jen proto velké ST, nečekané, staromilecké, moooc smutné, ale ze života
» 13.06.2014 - 22:10
valerie: Je malinko starší, ale dnes nastala konečně chvíle pro její cestu na modro :-)
Děkuji moc :-)
Děkuji moc :-)
» 13.06.2014 - 22:50
je to tuze smutné a citlivé mezi řádky, líbí se mi to spojení snovosti a staromilštiny... jak tanečnice přicházejí o iluze... zase jsi mě překvapila úplně novou polohou a velmi originální inspirací k tomu. ..) ST & Z :)
» 14.06.2014 - 20:04
divoženka1: Ardina: Květka Š.: la loba: vavaoko:
Děkuju moc a moc všem :-)
Děkuju moc a moc všem :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Podivné vnitřní spojení | Následující: Hopsání myšlenek, trocha vrtění a koulení