MODRÁ ZÁŘE

Probudil se z nevědomí. Ani nevěděl, jak dlouho spal. Přál si umřít, zapomněl na nesmrtelnost.
Jeho modrá, světlá záře byla pohaslá, chtění bylo potlačené.
„Co mám dělat? Proč jsem ještě tady?“ opakoval si do omrzení. Měsíce plynuly.

Potkal ji. Kněžku. Nevěnoval tomu pozornost.
Dali se do řeči. Poznala toho v životě hodně, názory zmatené. Začal ji vyprávět o světě, kde láska roste ve tmě, přesto voní.
Rozešli se. Už ji neuvidí. Další den špinavé všednosti.

Po několika dnech neodolal a zavolal ji.
„Půjdeš se mnou do lesa, kde duch lesa vládne a víly tančí?“ Souhlasila.
Bála se velmi. Její duše ale pochopila, že ji nic nehrozí. Sála energii stromů a bylo ji dobře.
Při druhém setkání pocítil touhu ji políbit. Spojili se v objetí. Byla rozrušena jeho energií.

Láska vzkypěla.

Přišel za ní do jejího domu. Starý dům, překvapila ho jeho špatná energie. Velký dům s několika obývanými místnostmi.
Hned je ucítil. Oni jeho taky.
Beztělci.
Asi z třicetileté války. Nevysvěcené hroby. Podvědomě začal zářit a poslal jim lásku. Zůstali, nemohou odejít, kněží nekonají svoji práci, nepouští je do světla. Stali se z nich zvědaví a láskyplní obyvatelé domu.

Styl života osamělé matky s dítětem bojícího se lidí. Matky, nechtěné od dětství, duše malé holčičky. Její strach křičel na dítě.

„Bože, co s tím?“ ptal se sám sebe. Pak pochopil. Má úkol.

Zůstal v domě. V noci těžce pracoval. Jeho divoké podvědomí hledalo skryté zlo. Vstával, unavený jako dřevorubec. Něco mu unikalo. Hledal a hledal.

Láska rozkvétala.

Milovali se, každý večer. Objevil v sobě něco, co už dlouho necítil. Touhu po ženě.
Byla svázaná křivdami a její tělo se bránilo.

Nepovolil. Začal rozvíjet poupě ženy. Krůček po krůčku. Každou noc. Někdy i ráno.
Jeho síla rostla. Rozdával. Dítěti i jeho matce.
Nedalo mu to. Něco je skryto. „ Proč pořád něco čistím a zůstává to stále tady?“

Šel do meditace. Jeho podvědomí se uvolnilo.

„Je to v ní!“ Podvědomí zařvalo. Uviděl ji.

Chytil pod krkem čarodějnici v ní schovanou.
Černou jak tér, plnou zloby a sebevědomí.
Zavolal strážce astrálu. „Připrav se, už ji držím!“

Pak ji náhle pustil.
Láska ho zastavila. „Když ji vyrvu násilím, tak zabiju ženu, vykrvácí.“
Stáhl se do sebe a pocítil strach. O ni.
Čarodějnice poznala strach a udělala chybu. Vyskočila ze ženy a chtěla se pomstít.
V ten okamžik ji chytil.
„Otevři okno!“ zasyčel. Otevřela.
Ruce strážce astrálu se natáhly, chytly čarodějnici, smotal ji do kozelce a odnesl do nebytí.

Pochopil smutnou pravdu. Kněžka byla čarodějnicí ovládnuta a ona porodila dítě. Dítě, které mělo být obětováno peklu za špatné skutky jiného.

Boj začal.

Magický útok přišel záhy. Pohltil ho do sebe a venku ho vypustil do slunce.
Jeho síla rostla. Zavolat bratry. Bytosti divoké, útočné, strašné, nenávidící vše zlé.

Šel znovu do meditace.
Oblék se do svého éterického brnění, nachystal zbraně. Byl zuřivý.
Pak to uviděl. Morfologické pole. Peklo, bytosti připravené vzít dar vykoupení.

Otevřel bránu.

Pak se jeho podvědomí zaměřilo na dítě.
„Proboha, vždyť ho drží beztělec“, dlouhý stařec s dlouhýma rukama. Utkali se pohledy.
„Strážce astrálu, buď nachystán!“ poslal myšlenku.
Vrh se na něj. Chytil ho v pase, jeho síle beztělec nemohl odolat. Táhl beztělce k oknu.
Opět zasyčel mezi zuby: „Otevři okno!“
Strážce astrálu se zhostil své práce. Beztělec zmizel. Navždy.
Dítě obalil zlatobílým obalem. Vyčistil ho od zlé energie.

Byl vzteklý. Nesnáší kupčení s dětmi.

„Bratři běžte, vyřiďte zadavateli, že smlouva je zrušena.“ Odletěli.
Pak si šel popovídat s démony. Konečně znají toho, kdo chtěl platit cizí duší.
Peklo se uklidnilo.

Začal nový život.

Milovali se každý večer.
Pak ho to napadlo, že pořád není něco v pořádku.

Šel zase do meditace. Obrazy se otevřely. Prokletí rodu má na sobě.

Našel cestu.

Začali se milovat, posadil ji na sebe, na břicho dal svůj štít. Žena stoupala pomalu do orgasmu.
To potřeboval. Jak dýchala, chytal ten hnus rukama a stahoval ho na svůj štít, ten se rozžhavil a spaloval a spaloval. Poslední zbytky pečlivě setřel a beze zbytku spálil.
Byl to vášnivý sex. Konečně.
Slastně oddychoval a pak se začal smát. Tak šikovně to provést. Byl spokojen.

Uviděla ho. V jasně modrém světle. Anděla.
Stala se ženou. Malá holčička v ní usnula.

Milují se a žijí dál.
Snad navěky.