láskoviny LXII

Voda se láme o jezy
a tříští na kamení
oslněn láskou
a z tvé rzi
zas pramením
a tatam je ta tma
zrzečko má...
Voda třpytem, jak staniol
a náušnice z poutí
ze střelnic jeden gladiol
na naši loďku z proutí,
ať Berounkou či Vltavou
Nebo řekou severní
já mám tě V i nad hlavou,
jak noc se svitem lucerny.
------------------------------------------------------

S prominutím,
že jsem jinde
a né tam
v pominutí
promítám
jsi stále stejnou tvář
a herbář plním
polním květem,
když světem
v špacíru
pro trochu lásky
a v míru!
I když mám v ruce širočinu
v batohu Beaujolais
tak si to šinu
od Paškapole
... na Čínu.
----------------------------------------------

Je to jen houpání
a hlavy motání
plutí a hloupnutí
všech chutí...
Je to jen bláznění
v tom jemném třásnění
pavoučích stezek
já jako mezek
pro všechno tohle šel
stejně jsem nenašel
a zůstal chorý
a z boulí na čele
mám zase velehory......
----------------------------------------------

Jediným pohledem
a to prý mlha byla
Mně život převrátila,
že žil jsem pod ledem
teď síla Středozemě
jde ze mě jako láva
prý se to stává
chlapům v polovině
života dveří.
A žádný zeměměřič
tohle nepřeměří.....
------------------------------------------

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
( Robík Fulghumů)