Opuštěná

Na louce za letního rána,
dívka, ještě nedávno milována,
ležela sama, přemýšlela,
utíkající mraky prohlížela,
a srdce tluklo jí.

Cítila se tak těžce,
smutná nechce být přece,
vzlykati však nemohla přestat,
za vše se jen chtěla trestat,
za co ona vůbec nemohla.

Jako ty mraky chtěla být,
vítr všude kolem sebe mít,
moci daleko uletět si přála,
vše by za to dala,
aby zase byla šťastná.

I těm lístkům, co kolem létaly,
s větříkem se houpaly,
tiše záviděla jejich svobodu,
že neznají samotu,
moc dobře věděla.

Zvuky pohupující trávy poslouchala,
po dechu zalapala,
tak otřesně cítila se,
doufala, kdy bude zase,
ta spokojená.