Ty časy...
Pokus o novou báseň...
» autorka: Gabriela Green |
V rytmu černé kávy
po nocích tiše tancovaly…
Někdy ze splínu,
a někdy z hrůzy…
Kde jsou?
Ty moje múzy…
Jemně se objímaly,
sebe ve mně zaklínaly…
Podlahu proklely
a na mě volaly…
Bez ostychu,
bez soucitu…
A tu rytmiku?
Vnímaly…
Bosé nohy
do ní zvedaly…
Do uší mi šeptávaly
a vlasy hrůzou povstávaly…
Někdy z nudy,
a někdy po psychické krizi…
Kde jsou?
Ty moje múzy…
Jelikož jsou pryč,
nevím jak dál psát,
proto na to kašlu
a jdu raději spát…
po nocích tiše tancovaly…
Někdy ze splínu,
a někdy z hrůzy…
Kde jsou?
Ty moje múzy…
Jemně se objímaly,
sebe ve mně zaklínaly…
Podlahu proklely
a na mě volaly…
Bez ostychu,
bez soucitu…
A tu rytmiku?
Vnímaly…
Bosé nohy
do ní zvedaly…
Do uší mi šeptávaly
a vlasy hrůzou povstávaly…
Někdy z nudy,
a někdy po psychické krizi…
Kde jsou?
Ty moje múzy…
Jelikož jsou pryč,
nevím jak dál psát,
proto na to kašlu
a jdu raději spát…
Tipů: 7
» 01.06.14
» komentářů: 7
» čteno: 685(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.06.2014 - 16:18
myšlenka pouhá: Já si ji po ránu také nemohu odpustit... Je to skvělý ranní rituál :-) Děkuji :-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Relativní Realita | Následující: ,,Molotov koktejl"