POSLEDNÍ ROZLOUČENÍ

Jemná s vášní na ústech
(nic ode mne nečekej)
čekám Tvůj vzkaz na rtech,
usínám, ve snech hledej

moji odpověď s pečetí.
Doufám, že zůstaneš
věrný, až holubice přiletí.
Těžko slzy své zakryješ

Zobnu si Tě ráda,
z tváře smutek zmizí,
jsem vonná máta,
polibek sladký
nikdy nebude mi cizí …


Nikdy nebude mi cizí
ta Tvá broskvoňová vůně
šamponu, jež mě vybízí
pohladit Tě po Tvém lůně.

Jsi jemná. S vášní na ústech
usínáš a padáš do snu.
Toužebně poslouchám Tvůj dech.
(... slza po tváři mi stéká ...)
A Ty probouzíš se do dnu,

do jitra, kdy nevidíš mne.
Chtěl jsem Ti být tolik věrný!
Zklamal jsem Tě. Bezvýznamně
dávám sbohem. Já, hlupák rozverný ...


Přestala jsem dotyky Tvé vnímat,
zatímco bolest na záda se sápala,
mít snahu před druhým se skrývat
dohnána výčitky svědomí,
já, andělská panna, lásku naši zaspala.

Víš...
ona upadla před prahem nebeských bran.
Tvůj laskavý dech, chuť chytit jsem chtěla.
S pohledem na hřbitov, kam slétá havran,
zahlédla jsem krví naše zvrásněná čela


Jen zpovzdálí jsem sledoval,
jak bezduše kráčíš světem sama.
Nad svým hříchem jsem bědoval,
když ztratila ses do neznáma ...

Lásko ...

již nevídám Tvou krásnou tvář,
již necítím pach Tvé kůže ...
(byl jsem lhář, srdce Tvého žhář)
teď ztracena jsi, kvítku nebeské růže ...