Vzpomínky...

Rozmazaný obraz,
zrnění v barevnosti,
vzpomínek pár
uvnitř lidské nevinnosti…

Když nemůžeš spát,
začneš je hladit.
Z té nevinnosti ven,
chtěla bys je vábit…

Aby ti vrátily
to něžné pohlazení,
na chvilku vrátily zpět to,
co už dávno není…

Vrátily tě na místa,
které již svojí existenci nemají,
vrátili tě do dějů,
které už tě neznají…

Alespoň
na chvilku,
na ten okamžik,
vrátit se zpět
a znova zažít…


To, co nás u srdce hřálo,
v hloubi duše naplňovalo,
kdysi dávno milovalo…


Bohužel,
nejsem strůjcem stroje času,
proto si vážím vzpomínek
a vnímám jejich krásu.
Dobré nebo zlé…
Ponaučující,
kouzelné
…