Dnešní» autorka: Lugilla |
Proud myšlenek vysklil kus nebe,
pod zborceným krovem
začalo opadávat slunce;
tiše, bez patosu, bez ozvěn
tu pietu jsem narušila jen pohybem očí
vždyť voda v řece se právě zvednula.
Nešťastný pták nízko v korunách
tiskne k sobě mrtvé, chladné mládě,
od hladiny se nepřestává odrážet déšť
a nepřítomný šum rybářů,
kteří mimo neděli oblékají košile a vázanky.
Nad otevřenou krajinou se přestalo stmívat.
Nedonošená zamilování se prvně střetla s asfaltem.
Nemohla jsem ani jednomu z nich pomoci,
ještě teď mi po zápěstí stéká palčivá otázka
proč svou lásku nedrobím kachnám do zobáků.
Proběhlá jména v kalendáři
otiskla mi za ucho svéráznou notu.
V tu chvíli jsem zatoužila po mentolové vůni dechu,
jak se krotká touha zabatolí na nehtu,
dennodenně si odškrtávám svá tabu
pod které jsem se dobrovolně podepsala.
Ty s výrazem znalce zkoumáš pravost podpisu;
tisíc umných falsifikátů tisknu si na prsa.
Bojím se, že zapomene, proč přišel,
i když v jeho krocích je jistá zákonitost;
tak samozřejmě může obkroužit lem mých šatů
a s elánem dobrodruha minout se mnou pár slov.
Podívat se k tribunám nad vyskleným nebem
a poklonit se posledním jarním dnům.
pod zborceným krovem
začalo opadávat slunce;
tiše, bez patosu, bez ozvěn
tu pietu jsem narušila jen pohybem očí
vždyť voda v řece se právě zvednula.
Nešťastný pták nízko v korunách
tiskne k sobě mrtvé, chladné mládě,
od hladiny se nepřestává odrážet déšť
a nepřítomný šum rybářů,
kteří mimo neděli oblékají košile a vázanky.
Nad otevřenou krajinou se přestalo stmívat.
Nedonošená zamilování se prvně střetla s asfaltem.
Nemohla jsem ani jednomu z nich pomoci,
ještě teď mi po zápěstí stéká palčivá otázka
proč svou lásku nedrobím kachnám do zobáků.
Proběhlá jména v kalendáři
otiskla mi za ucho svéráznou notu.
V tu chvíli jsem zatoužila po mentolové vůni dechu,
jak se krotká touha zabatolí na nehtu,
dennodenně si odškrtávám svá tabu
pod které jsem se dobrovolně podepsala.
Ty s výrazem znalce zkoumáš pravost podpisu;
tisíc umných falsifikátů tisknu si na prsa.
Bojím se, že zapomene, proč přišel,
i když v jeho krocích je jistá zákonitost;
tak samozřejmě může obkroužit lem mých šatů
a s elánem dobrodruha minout se mnou pár slov.
Podívat se k tribunám nad vyskleným nebem
a poklonit se posledním jarním dnům.
Tipů: 17
» 23.05.14
» komentářů: 8
» čteno: 614(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.05.2014 - 09:32
a v proudu myšlenek
ztratila na chvilku hlavu
pak našla čas
na odvahu a kráčela si jistá
polem lásky
poklonit se jarním dnům...
ztratila na chvilku hlavu
pak našla čas
na odvahu a kráčela si jistá
polem lásky
poklonit se jarním dnům...
» 24.05.2014 - 16:15
krizekkk
st
» 12.07.2014 - 12:07
bojím se, že zapomene proč přišel....to hovoří za celou báseň....ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.